Blog
Teď si dovolím jednu ještě osobnější odbočku: jedno z mých dětí trpí intolerancí na lepek, není přímo celiak, ale výrazně to ovlivňuje skladbu potravin, vaření a nakupování v naší domácnosti. A právě když jsem si hledal, kolik lidí zhruba celiakií nebo pouhou intolerancí na lepek trpí, našel jsem tvrdá data pouze o počtu registrovaných diagnóz. V roce 2021 to činilo 24 967 pacientů, v populaci 10milionového Česka tedy zanedbatelné procento. K tomu se pojí i zajímavá informace, že se předpokládá, že diagnostikovaná je pravděpodobně jedna čtvrtina reálně nemocných. 100 tisíc z 10 milionů je už „krásné“ 1 %. O intoleranci jsem žádná tvrdá data nenašel, některé zdroje tvrdí 6 %, některé dokonce 20 %.
A teď si asi říkáte, jakou má tahle osobní odbočka souvislost s výzkumem trhu. Představme si, že právě takový výzkum o nákupu a konzumaci bezlepkových potravin chceme udělat, třeba protože chceme na trh uvést nový druh/příchuť bezlepkové potraviny. V rámci výzkumu pak můžeme zjišťovat jedinečnost výrobku stejně jako jeho konkurenční potenciál nebo přímo cenový test.
Na první dobrou se objeví nápad oslovit s dotazníkem přímo potenciální „konzumenty s celiakií“. S tím 1 % celiaků ale buď riskujeme obrovský vzorek na screenovacích otázkách (tj. otázkách, po jejichž zodpovězení mimo cílovou skupinu bude respondentovi dotazník ukončen), nebo vysokou statistickou chybu, když sebereme vzorek příliš malý (jak jste si mohli přečíst minule).
Druhým nápadem by bylo vzorek výzkumu rozšířit o ta neověřená procenta lidí, kteří trpí určitou intolerancí nebo se lepku vyhýbají v rámci svého životního stylu – nazveme si je „konzumenti bezlepkových potravin“. Pokud bychom v tomto momentě zvolili i prescreening (máme-li na něj čas, krátký výzkum s velmi malým počtem otázek, ve kterém se řeší např. obecná četnost nebo frekvence využívání v obecnější populaci, např. obecné populaci 15+), můžeme si před samotným výzkumem ověřit, kolik % takových lidí doopravdy bude třeba na hezkém vzorku 1000 respondentů.
Když se ale podívám zpět na již zmíněná tvrdá data, je z nich patrné, že 18 % celiaků je ve věku do 11 let. A to mě osobně vrací zpátky do hry, protože jelikož spadám do cílových skupin rodič a ekonomická hlava domácnosti, můžu i svědomitě odpovídat na otázky pro cílovou skupinu „nakupuje bezlepkové potraviny a suroviny“. To by nám mohlo vytvořit ještě slušnější procento respondentů.
Protože však konzumace bezlepkových potravin nebo jejich nákup není exkluzivní cílovou skupinou, jako je třeba věková kategorie, příjem domácnosti nebo ekonomická aktivita, může se stát, že nová potravina by mohla zajímat i konzumenty, kteří s lepkem problém nemají. Proto by se jako optimální východisko jevilo řešení, že dotážeme výzkum na velmi obecné cílové skupině, např. obecná populace 15+, a cílovou skupinu „nakupuje bezlepkové potraviny a suroviny“ si pouze naboostujeme, což znamená, že si k hotovému reprezentativnímu vzorku dosbíráme dalších třeba 100 těchto respondentů (tak abychom měli z obecného vzorku a z našeho boostu hezky analyzovatelnou podskupinu s nižší statistickou chybou). Získáme tak odpovědi od širší veřejnosti i naší kýžené cílové skupiny, a ještě je můžeme porovnat mezi sebou.
A o jakéže zvláštní „nové potravině“ celou dobu mluvím? O instantním pudinku. Ten je totiž také bezlepkový. Já jsem to jen vzal ze složitějšího konce, abych dokázal, že občas je přílišná přesnost cílové skupiny a přísnost její definice vlastně na škodu.
V článku použity data z https://celiak.cz/2022/06/01/pocty-celiaku-v-ceske-republice-v-roce-2021/
_________________
